Milanovo hokejové statistiky

HOKEJOVÉ STATISTIKY

české reprezentace, evropských lig, NHL ...

  CZE   Česká extraliga   CZE   Česká reprezentace   CZE   Československý hokej   IIHF   Mezinárodní hokej   NHL   NHL a Stanley Cup     Vítězové evropských soutěží


N o v i n k y   . . .   z p r á v y   . . .   a k t u a l i z a c e

31.5.2020 -  Neodehrané zápasy základní části NHL ročníku 2019/20 jsou s definitivní platností "odpískané" a individuální statistiky hráčů jsou tím pádem konečné. To mimo jiné znamená, že Art Ross Trophy získal s počtem 110 bodů německý útočník Leon Draisaitl, korunu krále střelců (Maurice Richard Trophy) si poprvé, za 48 přesných zásahů, vysloužil David Patrňák (Boston) a po x-té Alexandr Ovečkin (Washington). Aktualizováno: nejofenzivnější hráči NHL.

24.5.2020 -  Doplněno: nejlepší bodové výkony hráčů reprezentačních týmů na MS "A" 1961-1991 a ZOH 1980,1984, 1988. Původně byl tento přehled omezen pouze na výkony hráčů ze světových šampionátů, přičemž v roce 1980, 1984 a 1988 se mistrovství světa nekonalo. Vrcholovým turnajem hokejové sezóny (IIHF) byly v těchto letech olympijské hry, ovšem na rozdíl od olympijských turnajů pořádaných v období 1964 - 1976 (kdy se podle výsledku prvního zápasu týmy rozdělily do skupiny "A" - o medaile a "B" - o další umístění) bylo v 80. letech všech 12 účastníků rozděleno do dvou rovnocenných skupin. Startovní "pole" z 8 na 12 doplnily nejlepší týmy druhé výkonnostní úrovně (tj. z MS "B") a tím se šance poměřit své schopnosti na vrcholném hokejovém fóru otevřela i dalším týmům, kterým se v letech 1961 - 1991 účast v top skupině mistrovství světa vyhýbala.
V roce 1980 se tak olympiády v Lake Placid účastnilo i Japonsko (účast odmítly celky NDR a Švýcarska), které skončilo celkově poslední, dokázalo alespoň uhrát remízu s Nizozemskem. V roce 1984 se v Sarajevu kromě domácí Jugoslávie (porazila Itálii) na turnaji představilo i Rakousko (zvítězilo nad Norskem), které se kvalifikovalo i v roce 1988 do Calgary, kam se dostala i Francie (výhra v zápase o 11. místo).
Možná více než zmíněná účast reprezentantů těchto čtyř zemí jsou zajímavé nově uvedené výkony těch hráčů, kteří přispěli k medailovým úspěchům svých zemí. V roce 1980 měl na olympijském triumfu amerického týmu bezpochyby výrazný podíl brankář Jim Craig. V roce 1988 vychytal Finům jejich vůbec první medailové umístění v seniorské kategorii Jarmo Myllys. Tým SSSR se zpravidla díky nezpochybnitelné kvalitě hráčů v útočných a obranných řadách nemusel až tak moc spoléhat na výkony brankářů, nicméně určitou kvalitu brankářská jednička mít musela. Nejlepšího průměru branek na zápas dosáhl (při "podmínce" nevynechat žádný zápas na turnaji) v roce 1988 Sergej Mylnikov a jistě i tento výkon měl částečný vliv na to, že o rok později odešel jako první sovětský brankář do NHL. K jeho smůle si jej bohužel vybral klub Quebec Nordiques, v té době nejhorší tým NHL, který svojí herní bídu "potvrdil" i v další sezóně, kdy získal pouhým 31 bodů z 80 zápasů (druhý nejhorší byl Vancouver s 64 body!). Klub za sezónu 1989/90 poslal do hry sedm brankářů, Mylnikov dostal šanci v 10 zápasech, pouze 1x se mohl radovat z vítězství. Jeho statistiky jsou uvedeny v přehledu sovětští hokejisté v NHL.

17.5.2020 -  Možnost, aby do sestavy týmu na mistrovstí světa byli zapsáni 3 brankáři, byla až od šampionátu v roce 1987, do té doby byl třetí brankář na turnaj povolán pouze v případě zranění některého z jeho kolegů. To se stalo v československém týmu například v roce 1979, kdy na turnaj dodatečně přicestoval Jiří Crha. V roce 1985 byl v pozici "necestujícího náhradníka" Dominik Hašek, což ho připravilo tehdy nejenom o zlatou medaili, ale později i o možnost stát se členem Triple Gold Clubu, kde mimochodem žádný brankář není.
Hvězdý čas Dominika Haška na světových turnajích přišel o 13 let později při triumfu českého týmu na olympijských hrách v Naganu. Hašek odchytal celý turnaj a kromě toho, že vyhrál pět ze šesti zápasů, se mu povedlo stlačit číslo vyjadřující průměrný počet inkasovaných gólů na zápas pod magickou jedničku! Aktualizováno: nejlepší bodové výkony hráčů reprezentačních týmů na MS a ZOH od roku 1992.

17.4.2020 -  Letošní sezóna NHL stále zůstává otevřená, nicméně místo reportáží z průběhu zápasů se v současné době může prezentovat pouze připomínkami událostí, které jsou nějakým způsobem zajímavé. Takže co si třeba oživit jména českých hokejistů, kteří se kvůli touze zahrát si NHL rozhodli emigrovat z tehdejšího Československa (a skutečně se do NHL dostali)?
Ohlédnutí do historie začneme rokem 1974 a jménem Václav Nedomanský. Spolu se svým kamarádem Richardem Fardou se v době tehdejší normalizace rozhodli pro útěk do zámoří, přičemž jejich volbou zpočátku nebyla NHL, ale konkurenční WHA. Začínali v klubu Toronto Toros, kde strávili dvě sezóny, třetí pak jako hráči Birminghamu Bulls. Poté se jejich cesty rozdělily, Farda odešel hrát do Švýcarska, Nedomanský zahájil svoji čtvrtou sezónu v zámoří ve WHA, ale záhy (ve 33 letech!) se rozhodl přestoupit do NHL, ve které vydržel hrát až do 40 let.
Určitě i jeho úspěch pak motivoval k ilegálnímu odchodu další hráče, v roce 1979 emigroval brankář Jiří Crha a hned v následujícím roce se dostal do branky Toronta Maple Leafs. V dalším ročníku už byl jejich brankářskou jedničkou, přičemž jeho spoluhráčem byl i obránce Vítězslav Ďuriš, který utekl v roce 1980. Režim v reakci na tyto ne zrovna žádoucí události v roce 1981 uvolnil pravidla pro odchody hráčů do zahraničí, ovšem až po dovršení věku 30 let a splnění dalších kritérií. Jenomže čekat s odchodem (z tehdejšího pohledu) až skoro na konec kariéry se nechtělo všem a tak mladší hráči Miroslav Fryčer (21 let) a Jan Ludvig (19 let) se za zámořským dobrodružstvím vydali ve stejném roce, kdy tam se svolením úřadů odešli zkušení reprezentanti Ivan Hlinka a Jiří Bubla (ten si po 3 sezónách angažmá v NHL prodloužil bez svolení tehdejšího zprostředkovatele Pragosportu, takže se z něj stal taky emigrant). Fryčer si NHL zahrál hned v první sezóně za Quebec a Toronto, Ludvig šel nejdříve do juniorské soutěže, aby po roce už byl součástí NHL jako hráč tým New Jersey Devils.
Dalším hráčem, který odešel ještě v juniorském věku, byl v roce 1984 tehdy 18-letý Petr Svoboda. Krátce po své emigraci si ho v draftu hned v prvním kole (a celkově na 5. místě!) vybral Montreal Canadiens, kde se ihned prosadil do základní sestavy a už po dvou letech s ním vyhrál Stanley Cup! V roce 1985, hned po skončení 2 leté vojenské služby v Dukle Jihlava, utekl tehdy 20-letý Petr Klíma, který se v zámoří už stačil ukázat v dresu národního týmu na Kanadském poháru. V draftu si jej vybral Detroit Red Wings, za který hned v první sezóně nastřílel přes 30 gólů a nasbíral přes 50 bodů. V roce 1986 utrpěla československá reprezentace citelnou ránu, když se pro ilegální odchod do zámoří rozhodli Mistři světa z předchozího roku - František Musil (21 let) a Michal Pivoňka (20 let), oba se okamžitě prosadili v Minnesotě resp. ve Washingtonu. V roce 1987 utekli hráči, kteří nebyli součástí reprezentačního kádru: Petr Prajsler (22 let) a Jaroslav Ševčík (22 let). Prajsler naskočil do NHL jako hráč Los Angeles a později Bostonu, Ševčík začal v AHL, později se do NHL dostal jako hráč Quebecu.
V roce 1988 utekla tehdejšímu režimu "velká ryba", David Volek. Ve 22 letech měl za sebou start na světovém šampionátu, Kanadském poháru i olympijských hrách, okamžitě se pak uchytil v týmu New York Islanders. V roce 1989, v "ideálním věku" 22 let odešel do zámoří Jiří Látal a působil částečně na farmě a částečně v hlavním týmu Philadelphia Flyers. Nejmladším hráčem, který emigroval a později se prosadil v NHL, byl tehdy 17-letý Petr Nedvěd, v zámoří začínal v juniorské soutěži, v draftu 1990 si jej v prvním kole a jako celkově druhého vybral Vancouver, kde odehrál tři sezóny. Když se pak na začátku čtvrté nemohl dohodnout na nové smlouvě, využil nabídky kanadského olympijského týmu a za novou vlast si zahrál na olympijských hrách v norském Lillehammeru. Ale to už je jiná story :-)
Údaj o roku emigrace těchto hráčů byla přidána na konec přehledu Češi v NHL celkem.

autor
M.M.
TOPlist
Dotaz (pro tento web):