hokejové foto
Krátké komentáře k jednotlivým sezónám



Období 1993 - 2000:

      Sezóna 1992-1993 přinesla v únoru první vystoupení samostatné reprezentace České republiky - na Švédských hokejových hrách. V kádru měli samozřejmě převahu hráči působící již dříve ve federálních výběrech, nicméně premiéry v národním týmu se zde dočkali i hráči v budoucnu velmi platní, například David Výborný a Martin Procházka.
      Vrcholem sezóny bylo mistrovství světa pořádané v Německu. Systém turnaje byl stejný (měl vydržet až do roku 1996 včetně). Základní skupinu zvládl tým České republiky se ztrátou jediného bodu, odměnou mu byl postup do play-off z prvního místa a k tomu přijatelný soupeř z druhé skupiny - Itálie. Klíčový zápas každého play-off, tj. čtvrtfinále, náš tým vyhrál 8:1, dvakrát se gólově prosadili Martin Hosták a Petr Hrbek. Horší to ale bylo v semifinále proti Švédsku. Zápas po 60 minutách skončil remízou, takže muselo přijít na řadu prodloužení, ve kterém padla rozhodující branka, bohužel za záda našeho gólmana. Tým pak čekala záležitost dobře známá z minulé sezóny - zápas o 3. místo. V něm se podařilo zdolat Kanadu, takže první medaile pro samostatnou českou reprezentaci byla bronzová. Ve finále naši přemožitelé nestačili na Rusko, které tak trochu zopakovalo loňský "švédský model". Základní skupina nic moc (5 bodů), ale pak stačí tři výhry a může se slavit ;-)

      V první polovině devadesátých let došlo v intervalu konání olympijských her k významné změně. Letní i zimní hry, které se do roku 1992 pořádaly vždy ve stejný rok, se začaly střídat ve dvouletých cyklech. Příznivci zimních sportů na tom tedy trochu "vydělali", jelikož vrcholné setkání sportovců nabídla už sezóna 1993-1994. Pořadatelem her byl norský Lillehammer a hokejový turnaj měl stejnou podobu jako před dvěma lety. Český tým nezačal turnaj dobře, na úvod prohrál s Finskem. První body si připsal za výhru nad Rakouskem, dalším soupeřem bylo Německo. O nejtěsnější výhře 1:0 rozhodl Jiří Kučera gólem v poslední třetině. Pak přišla výhra s Norskem, základní skupinu uzavřela prohra s Ruskem. Čtvrtfinálovým soupeřem byla Kanada, v jejíž sestavě byl i původem český hráč Petr Nedvěd. Protože 60 minut hry vítěze neurčilo, přišlo na řadu prodloužení a něm i rozhodující kanadský gól. Prohrané čtvrtfinále však neznamenalo konec v turnaji, hrálo se ještě o umístění na 5. až 8. místě. Nejdříve naši hokejisté úspěšně změřili síly s Američany a pak na ně čekal lepší tým z druhé dvojice, kterým bylo Slovensko. Slováci se na turnaj dostali díky úspěšně zvládnuté kvalifikaci v úvodu sezóny. Tým, jemuž na ledě velel tehdy již 37-letý Peter Šťastný, příjemně překvapil už v základní skupině, kterou vyhrál. Ve čtvrtfinále narazil na Rusko, kterému podlehl až po prodloužení spíše smolně, než zaslouženě. Zápas o 5. místo byl unikátní v tom, že se jednalo o vůbec první vzájemné měření sil po rozdělení federace. Slovákům utkání vůbec nevyšlo a česká reprezentace vysoko zvítězila. Ve finále olympijského turnaje se utkalo Švédsko s Kanadou, rozhodovalo se až v samostatných nájezdech. Premiérové zlato získali Švédové díky nezapomenutelné parádě, kterou předvedl Peter Forsberg. V rozhodující chvíli udělal kličku, při které brankář odklouzal z brankoviště a Peter zakončoval jednou rukou do prázdné brány.
      Druhým vrcholem sezóny bylo mistrovství světa pořádané v Itálii. Českému týmu se turnaj vůbec nepovedl. V základní skupině dokázal porazit pouze Francii, ve čtvrtfinále ani s pomocí v průběhu turnaje dorazivších hráčů Františka Musila, Jaromíra Jágra a Martina Straky nestačil na Kanadu. Ta nakonec celý turnaj (bez ztráty bodu) vyhrála a mohla se tak z titulu mistra světa radovat po dlouhých 33 letech!

      Reprezentační sezóna 1994-1995 přinesla stejnou porci zápasů, jako ta předchozí (27), ale přece jenom s lepšími výsledky. Do začátku mistrovství světa náš národní tým prohrál pouze třikrát, účastnil se celkem pěti přípravných turnajů, počítáme-li v to i jeden zápas o Slovakia Cup. Na Deutschland Cupu odehrála reprezentace jeden zápas i proti výběru německé ligy, v němž "proti svým" nastoupili i hráči bývalého Československa - Petr Bříza, Eduard Uvíra a Peter Ihnačák (na těchto stránkách je tento zápas brán jako oficiální, jelikož našim hráčům se start a góly počítají do individuálních statistik).
      Pro mistrovství světa, které se hrálo ve Švédsku, tentokrát nebylo možné počítat s pomocí hokejistů působících v zámoří, protože NHL z důvodů neshody mezi majiteli klubů a hráčskou asociací odstartovala až v lednu a v době šampionátu její hráči ještě nebyli volní. Do základní skupiny tým vstoupil výhrou nad Finskem, po níž následovalo vítězné utkání s Rakouskem, v zápase s Američany však byl lepší náš soupeř. Výhra nad Norskem dala jistotu postupu do play-off, prohra se Švédskem rozhodla o tom, že to bude ze 4. místa. To nám za soupeře přisoudilo tým Ruska, který zatím na turnaji neznal jiný výsledek, než výhry. Ve čtvrtfinále však narazil. Český tým, který do zápasu určitě nevstupoval v roli favorita, dokázal zvítězit poměrem 2:0, když vítěznou trefu zaznamenal už v první třetině Jiří Kučera. V semifinále na nás čekali Finové a oplatili nám v něm porážku z úvodu turnaje. V boji o třetí místo se tentokrát Kanada, na rozdíl od mnoha jiných případů, prezentovala kvalitním výkonem, který jí zajistil bronzovou medaili. Finále přineslo Finsku sladkou odvetu za rok 1992. Tehdy Švédsku podlehli, tentokrát se švédským trenérem na střídačce tomu bylo naopak. Získat zlato po výhře nad svým největším rivalem, ještě k tomu v jeho domácím prostředí, no větší hokejové štěstí snad Finy ani potkat nemohlo :-) Byl to jejich vůbec první (a zatím i jediný) titul mistrů světa a jakési završení cesty mezi elitu, ke které se Finové postupnými krůčky začali přibližovat už od druhé poloviny osmdesátých let.

      V sezóně 1995-1996 došlo k situaci, že národní tým obdržel pozvánky na dva turnaje, které měly téměř stejnou dobu konání. V prosinci už tradičně pořádali svoji Cenu Izvestijí Rusové, tentokrát se jim ale, nemajíce zatím vhodný termín pro svůj turnaj, pokusili konkurovat Finové a uspořádali Vánoční pohár. Dilema kam jet bylo vyřešeno tak, že byly přijaty obě pozvánky s tím, že teoreticky silnější český výběr jel do Finska a do Ruska zamířil jakýsi záložní tým. Zatím co na Vánočním poháru reprezentace prohrála všechny zápasy (dokonce i s Francií!), rezervní tým se díky poměrně nečekaně slušným výsledkům postaral o to, že i jeho zápasy byly uznány jako oficiální střetnutí reprezentace.
      Mistrovství světa v roce 1996 hostila Vídeň. Českou reprezentaci čekala na úvod základní skupiny "severská trojkombinace" ze které ovšem získala pěkných 5 bodů, když o plný počet ji připravili nečekaně Norové. To byla také jediná bodová ztráta v základní skupině, a jak se později ukázalo, vlastně v celém turnaji. Ke čtvrtfinále se dá říci jen jediné - Německo nemělo nárok. Totéž by se možná dalo tvrdit i o semifinálovém střetnutí s Američany, k tomu ale bylo zapotřebí nejdříve soupeře zpacifikovat třemi góly v úvodní třetině. A přišlo to, co český (ani československý) hokej nezažil od doby, kdy se v začátku 90. let začalo na světových šampionátech a olympijských hrách hrát o medaile systémem play-off. Účast ve finále! Zápas s Kanadou přinesl velké drama se šťastným koncem. Po výhře 4:2, kterou podpořil dvěma góly Robert Lang, slavil český tým titul mistra světa! Poprvé v historii samostatné reprezentace a po 11 letech, kdy v domácím turnaji triumfovalo Československo. V kádru byl ostatně i jeden pamětník této události - Antonín Stavjaňa.

      Sezóna 1996-1997 začínala Světovým pohárem, což byl turnaj navazující na pět ročníků Kanadského poháru. Počet účastníků se zvýšil na osm, týmy byly rozděleny do dvou skupin. Do americké bylo kromě zámořských týmů zařazeno ještě Rusko a Slovensko, evropskou skupinu spolu s námi vytvořily ještě reprezentační výběry Finska, Švédska a Německa. Systém turnaje byl takový, že ve skupině se měly utkat všechny týmy navzájem, ten nejlepší postupoval rovnou do semifinále, týmy umístěné na druhém resp. na třetím místě se utkaly s třetím resp. druhým týmem druhé skupiny o zbylá semifinálová místa. Semifinále se hrálo na jeden zápas, finále pak na dva vítězné. Čeští fanoušci, povzbuzeni čerstvě získaným titulem mistrů světa, se těšili, že tým ještě posílený o hráče z NHL předvede hokej snů. Byla to bláhová iluze. Ačkoliv bylo v mužstvu spoustu hokejového talentu, hráči skutečný tým nevytvořili. Po třech prohrách skončili v základní skupině poslední, závěrečný zápas s Německem se dokonce místo boje o postup změnil v rekordní debakl české reprezentace v její dosavadní historii vůbec! Turnaj vyhráli, a nutno říci že zaslouženě, hokejisté Spojených států amerických, kteří ve finále zdolali Kanadu.
      Mistrovství světa v roce 1997 mělo naposledy dvanáct účastníků, zato však zcela nový model, dokonce asi nejspravedlivější v novodobé historii. Ze dvou šestičlenných skupin postupovaly tři lepší týmy do semifinálové skupiny s tím, že výsledky ze základní skupiny se jim počítaly i nadále. Po dalších třech zápasech s týmy z druhé skupiny byly na programu závěrečné boje o medaile. Mužstva z prvních dvou příček postupovala do finále hraného na dva vítězné zápasy, týmy na třetím a čtvrtém místě se měly utkat v jednom zápase o bronzovou medaili.
      V základní skupině český tým zaznamenal čtyři výhry a k tomu prohru s Ruskem, která se počítala do semifinálové skupiny, stejně tak jako dva body za výhru nad Finskem. Na úvod semifinálové skupiny však český tým podlehl Američanům, což jak se nakonec ukázalo, je stálo účast ve finále. Nejzdařilejší výkon předvedl tým v zápase proti Kanadě, kterou porazil 5:3, když hattrickem zazářil Vladimír Vůjtek. V závěru zápasu pak Kanaďané, ponížení stavem na ukazateli skóre, rozpoutali hromadnou bitku, kde proti zažitým zvyklostem porušili pravidlo "jeden na jednoho" a na české hráče se vrhali pro jistotu v přesile. Poté se ještě "vyznamenal" direktoriát turnaje, který za bitku potrestal hráče obou týmů stejnými tresty, ačkoliv viníci incidentu byli zřejmí. Pro český tým to znamenalo, že do závěrečného zápasu se Švédy musel druhý den nastoupit ve značně okleštěné sestavě, například jen s pěti obránci. Oslabený tým nakonec po zranění dohrával na čtyři beky a v poslední třetině bohužel inkasoval jediný, leč rozhodující gól. Švédové místo nás šli do finále, ve kterém nevyužili výhody první výhry a pro titul si došla Kanada. Český tým v zápase o bronz vrátil Rusům prohru ze základní skupiny a zaslouženě získal medaili, stejně tak jako uznání fanoušků doma. Skupinu "útěchy" (kde hrálo zbylých šest týmů nepostoupivších do semifinálové skupiny) vyhrálo Lotyšsko, které se na mistrovství představilo po téměř šedesáti letech.

      Sezóna 1997-1998 měla v plánu dva vrcholné turnaje, přičemž ten první, zimní olympijské hry konané v japonském Naganu, byl hokejovou fanouškovskou obcí velmi očekáván. Poprvé se totiž turnaje pod pěti kruhy mohli účastnit profesionálové z NHL. K velkým favoritům patřily oba zámořské týmy a ani sílu ruského výběru nikdo nezpochybňoval. Z ostatních týmů se počítalo spíše se Švédskem než s Finskem, Čechům se obecně příliš vysoké šance nedávaly, ačkoliv se před turnajem objevily nesmělé glosy typu: "když Hašek nechce pustit gól, tak ho nepustí" a "když chce Jágr dát gól, tak ho dá". Byly to však hlasy spíše ojedinělé. Hokejového turnaje se účastnilo celkem 14 zemí. Nejdříve se osm výkonnostně slabších týmů rozdělilo do dvou skupin po čtyřech a z nich pouze vítězové měli právo zahrát si v hlavním turnaji. Favorité na postup však svou šanci nevyužili. Německo nestačilo na Bělorusko, ale hlavně Slováci si nedokázali poradit s Kazachstánem, takže jejich posily z NHL, které měly nastoupit až v hlavním turnaji, podnikly cestu do Japonska z větší části zbytečně.
      Hlavní turnaj se skládal ze vzájemných zápasů ve dvou čtyřčlenných skupinách, do play-off hraného na jeden vítězný zápas postupovali všichni. Český tým měl ve skupině za soupeře nejdříve Finsko a poté Kazachstán. S oběma soupeři si náš tým dokázal poradit a po nich přišlo na řadu utkání o prvenství ve skupině s Ruskem. Ačkoliv se naši hokejisté v zápase ujali vedení, soupeř dokázal stav otočit a vyhrál. Nám to přisoudilo postup z druhého místa. Chvíli se vedly spekulace o tom, kdo vlastně bude naším soupeřem. Ve druhé skupině si totiž za švédský tým zahrál také obránce Ulf Samuelsson, na čemž by nebylo nic špatného, pokud by ovšem měl státní příslušnost švédskou. Hráč jí však získáním amerického občanství již pozbyl, takže jeho start za tým tří korunek musel být shledán neoprávněným. Hráč byl po zjištění této skutečnosti z dalšího působení na turnaji vyloučen, k potrestání týmu Švédska odebráním bodů za neoprávněný start hráče se však direktoriát turnaje neodhodlal. Tabulka druhé skupiny tak zůstala v platnosti, takže třetí v pořadí, tým Spojených států amerických, byl naším čtvrtfinálovým soupeřem. Američané se do našich hokejistů už od začátku nekompromisně pustili a odměnou jim byla vyhraná první třetina. Ve druhé třetině se však českému týmu povedl obrat a ve třetí si již vydřené vedení nenechal vzít. První těžký úkol tak byl úspěšně splněn a před naším týmem stála výzva snad ještě větší - uspět v zápase proti Kanadě. Utkání nebylo žádnou gólovou přestřelkou, ale bojem o každý kousek ledu a čekáním na soupeřovu chybu. Té první, pro vývoj zápasu opravdu závažné, se dopustili Kanaďané, když nás nechali vstřelit první gól. Vrhli pak všechnu sílu do útoku a chvíli před koncem zápasu se jim povedlo, s tečí našeho obránce, vyrovnat. V prodloužení gól nepadl, takže o postupujícím musely rozhodnout samostatné nájezdy. V nich už Kanaďané na našeho brankáře nevyzráli a našim hráčům tak stačil jediný povedený nájezd na postup do finále! Do něho se přes Bělorusko a Finsko dostal také tým Ruska, když v semifinále řádil zejména Pavel Bure, který vstřelil Finům 5 gólů! Finále, to byl zejména souboj pozorných obran, v němž větší vůli po vítězství prokázali naši hráči. O vítězství 1:0 se postaral v poslední třetině nechytatelnou střelou obránce Petr Svoboda. Hráč, který ve 32 letech v národním týmu debutoval a později si již žádné další starty za reprezentaci nepřipsal. Inu přesně v duchu hesla PŘIŠEL - VIDĚL - ZVÍTĚZIL pomohl vybojovat nejcennější zlato v historii českého i československého hokeje. To olympijské :-)
      Mistrovství světa se v roce 1998 konalo ve Švýcarsku. Počet účastníků se zvýšil na 16, takže s tím musel přijít i nový herní model. Nejdříve se tedy týmy rozdělily do čtyř čtyřčlenných skupin, první dva ze skupin postupovaly do dvou čtvrtfinálových skupin. Český tým prošel základní skupinou bez nejmenších problémů, překvapivě však mezi postupující osmičkou chyběli Američané, kteří utrpěli porážku v zápase s Francií. Čeští hráči zvládli i druhou postupovou zkoušku, když ve čtvrtfinálové skupině ztratili pouze bod v posledním zápase za remízu s Ruskem. Překvapili Švýcaři, kteří porazili Rusko a na jeho úkor se posunuli do semifinále. Semifinálové souboje se hrály na dva zápasy, přičemž mohly končit i nerozhodně, do finále postupoval tým s větším bodovým součtem z obou zápasů. Český tým měl za soupeře Finsko, a protože ve dvou zápasech uhrál pouze bod, zbyl na něj souboj s neúspěšným týmem z druhé dvojice, kterým byl domácí celek. Naši hokejisté už Švýcarům další překvapení nepovolili a k olympijskému zlatu přidali bronz ze světového šampionátu (dostali se tak s úspěšností ze všech zápasů v sezóně nad 72 %). Finále hrané na dva vítězné zápasy bylo severskou záležitostí a s odstupem let bývá hodnoceno jako nejnudnější v celé historii těchto turnajů. Jeho aktéři totiž za 120 minut hry vyprodukovali jeden jediný gól, který padl do sítě Finů a znamenal tak zlato pro Švédsko.

      V sezóně 1998-1999 připadlo pořadatelství mistrovství světa po více než 40 letech Norsku. Počet účastníků turnaje byl stejný jako vloni tj. 16, což bylo 10 nejlepších týmů z loňského šampionátu, na jedno místo měla nárok pořadatelská země a zbylých pět týmů si účast vybojovalo v kvalifikacích hraných v podzimní části sezóny. Systém turnaje zůstal stejný. Česká reprezentace vyhrála základní skupinu bez ztráty bodu, na úvod čtvrtfinálové skupiny však přišla vážná komplikace - vysoká prohra s Ruskem. Po ní následovala pro změnu vysoká výhra nad Slovenskem. Rusové ve svém druhém zápase ve čtvrtfinálové skupině podlehli o tři góly Švédsku a tak by jim jakákoliv výhra nad Slovenskem stačila na postup do semifinále. Ke svojí škodě však zápas, kdy svého soupeře nechali utéci do dvoubrankového vedení, dokázali pouze zremizovat. Náš tým pak výhra nad Švédskem posunula na první místo tabulky a naším semifinálovým soupeřem se z druhé skupiny stala Kanada. To, že jedna prohra v semifinále ještě neznamená stop nadějím, se nám tentokrát náramně hodilo. V prvním semifinále byla úspěšnější Kanada, vedla i v poslední třetině druhého zápasu, český tým však dokázal zápas otočit na a předvedl v něm asi své nejlepší vystoupení na turnaji, které však mělo ještě pokračování. Po 120 minutách hry byl stav na body vyrovnaný, muselo se tedy prodlužovat. V něm žádný z týmů gól vstřelit nedokázal, takže přišlo na řadu drama v podobě samostatných nájezdů. Když byli první dva střelci na obou stranách úspěšní, rozhodl se trenér Ivan Hlinka vyměnit brankáře! Tato změna se ukázala býti šťastnou a Češi díky úspěšně zvládnutým nájezdům postoupili do finále. Do něj se z druhé dvojice kvalifikovalo Finsko, když souboj se Švédskem rozhodlo v prodloužení. Ve finále se našemu týmu první zápas vydařil a vyhrál jej, ve druhém však měli navrch Finové. Opět přišlo na řadu prodloužení a v něm český tým vsadil na útok, což se vyplatilo. V 17. minutě dokázal svoji čistou šanci proměnit ve "zlatý gól" Jan Hlaváč. Ačkoliv o tom v té chvíli pochopitelně nemohl mít ani tušení, položil tak základ k trojnásobnému zisku titulu mistrů světa v řadě :-)

      Sezóna 1999-2000 měla vrchol v podobě mistrovství světa pořádaného v ruském Petrohradu. Protože spousta hráčů ať z důvodu zranění či nechuti cestovat do východní země pozvánku reprezentovat na šampionátu odmítla, v konečné sestavě českého týmu měli převahu nováčci na světovém turnaji! V této situaci náš národní tým rozhodně nevstupoval do turnaje v roli favorita. Zvláště, když do ruské "sborné", nijak se netající nejvyššími ambicemi, se hráči z NHL houfně hlásili jak do velké vlastenecké.
      Český tým zvládl základní skupinu turnaje bez ztráty bodu, v osmifinálové skupině přidal dvě výhry a prohru s Finskem. Play-off se od tohoto roku hrálo opět včetně čtvrtfinále, vše na jeden vítězný zápas. Prvním soupeře naší reprezentace bylo Lotyšsko. To k postupu dokázalo využít doslova krachu ruského týmu, který po úvodní výhře nad Francií v základní skupině zaznamenal hrozivou šňůru čtyř proher, výhra v posledním zápase nad Švédskem stačila pouze na konečné 11. místo v turnaji! Lotyšsko český tým sice potrápilo, ale nevyřadilo. V semifinále na náš tým čekala Kanada. Oba týmy se na turnaji už potkaly v základní skupině. Tehdy Kanada prohrála a stejným výsledkem skončil i souboj o finále. Do něj se probojovali premiérově hokejisté Slovenska. Do finále vstoupili mnohem lépe čeští hokejisté, když vyhráli úvodní třetinu o tři góly. Slováci však ještě zápas zdramatizovali, vyhráli druhou třetinu a mocně dotahovali v té poslední. Zápas ale nakonec přece jenom skončil dobře pro nás, když výhru 5:3 podtrhl posledním gólem kapitán týmu Robert Reichel.



Období 2001 - 2010:

      Do sezóny 2000-2001 vstoupila česká reprezentace jako čerstvě dvojnásobný držitel titulu mistrů světa. V historii československého hokeje se obhajoba prvenství podařila v roce 1977, ke třetímu úspěchu v řadě v roce 1978 chybělo dát v posledním zápase jeden jediný gól navíc. V roce 2001 se šance vyhrát potřetí v nepřerušené řadě opakovala na šampionátu, který pořádalo Německo.
      S odstupem let asi nemusíme nikoho napínat tím, jak to dopadlo. Dobře :-) Český tým v základní skupině ztratil pouze bod za remízu s domácími hokejisty, v osmifinálové skupině získal s ostatními soupeři plný počet možných bodů a zbýval úkol nejtěžší - dobrou formu prodat v play-off. Čtvrtfinálovým soupeřem bylo Slovensko, které nás v přípravě na mistrovství poměrně vysoko porazilo. Proti obměněné sestavě našeho týmu se však Slovensko neprosadilo a čtvrtfinále bylo pro jejich výběr konečnou stanicí. V semifinále přišla tuhá bitva se Švédskem, která došla až do samostatných nájezdů. Naše ponaganská sebedůvěra v tuto disciplínu se ukázala býti správnou, takže k naplnění zlatého snu zbývalo zdolat poslední překážku, kterou bylo ve finále Finsko. Když po dvou třetinách závěrečného zápasu vedl soupeř o dva góly, mnozí s fanoušků se už možná smiřovali se stříbrnou medailí. Ne tak naši hokejisté. Dokázali ještě zápas vyrovnat a v prodloužení se David Moravec gólem na 3:2 postaral o to, že si diváci u televizních obrazovek mohli poslechnout patřičně emotivně pronesenou větu: "Vítej zlatý hattricku!".

      Sezóna 2001-2002 byla olympijská a měla tedy na programu dva vrcholné turnaje. Nejdříve to byly v únoru zimní olympijské hry, které hostilo americké Salt Lake City. Systém turnaje byl stejný jako před čtyřmi lety v Naganu. Český tým bohužel potvrdil skutečnost, že se mu na olympiádách za oceánem nedaří. Vstup do turnaje byl sice impozantní v podobě vysoké výhry nad Německem, po ní přišla těsná prohra se Švédskem a remíza s Kanadou. Sumář těchto výsledků nám za čtvrtfinálového soupeře přiřadil tým Ruska. Stejně jako před čtyřmi léty o výsledku vzájemného zápasu rozhodl jediný gól, který ale tentokráte vstřelili Rusové, takže pro naše hráče turnaj skončil po čtyřech odehraných utkáních. Stejný počet duelů si na olympiádě zahrál také tým Slovenska, který musel hrát nejdříve kvalifikační část turnaje. V něm složitě lepil sestavu z hráčů, jejichž kluby ještě hrály NHL a do hlavního turnaje se k velkému zklamání svému i svých příznivců opět nedostal. Čtvrtfinálové souboje přinesly jedno obrovské překvapení. Do té doby suveréně hrající Švédsko narazilo na Bělorusko a kdo zápas sledoval u TV se nemohl zbavit dojmu, že to pro Švédy zavání průšvihem. Ten se skutečně dostavil poté, co dvě minuty před koncem brankář Salo pustil za svá záda lob obránce Kopata z půli hřiště! Na to už švédský útok nedokázal reagovat a vysoký favorit tak v zápase neuspěl. Olympijského zlata se po padesáti letech dočkala Kanada, která ve finále přehrála hokejisty Spojených států amerických.
      Mistrovství světa se konalo ve Švédsku. Český tým v pozici trojnásobného držitele titulu prošel základní skupinou bez výsledkového zaváhání, stejně tak i osmifinálovou, se kterou se rozloučil přesvědčivou výhrou 5:1 nad Kanadou, střelcem vítězného gólu byl Jan Hrdina. Ve čtvrtfinále nás čekal osudový tým této sezóny Rusko, které nás dále do bojů o medaile nepustilo. Neúspěch z vystoupení na olympiádě si měrou vrchovatou odčinilo Slovensko, které v play-off postupně zdolalo Kanadu, domácí Švédsko a ve finále Rusko (to získalo medaili z MS po devíti letech) a poprvé se tak mohlo radovat ze zisku zlaté medaile!

      V sezóně 2002-2003 bylo vrcholem mistrovství světa, které se původně mělo konat v Praze. Problémy s dostavbou nové hokejové haly však způsobily, že Česká republika si s předstihem vyměnila pořadatelství s Finskem, takže v roce 2003 hostily šampionát města Helsinky, Turku a Tampere.
      Česká reprezentace jela na šampionát s cílem odčinit nezdary z minulé sezóny, která přinesla pouze dvě neúspěšná vystoupení ve čtvrtfinále. Český tým zaznamenal na turnaji nejdříve pět vítězných zápasů v řadě, až v posledním utkání osmifinálové skupiny se rozešel smírně se Slovenskem. Čtvrtfinále přineslo možnost odvety za minulou sezónu - našim soupeřem bylo totiž Rusko. Zápas se našemu týmu tentokrát vydařil, po výsledku 3:0 postupovali naši hokejisté, autorem vítězného gólu byl Jan Hlaváč. V dalších zápasech play-off se už českému týmu nedařilo. V semifinále podlehl vysoko Kanadě a v souboji o 3. místo bylo úspěšnější Slovensko. Ve finále se střetly celky Kanady a Švédska, zlaté medaile po šesti letech putovaly za oceán.

      Sezóna 2003-2004 byla českou hokejovou veřejností netrpělivě očekávána, protože mistrovství světa se po 12 letech konalo opět v Praze. Fanoušci žili v očekávání, že hráči naganské generace završí své působení v reprezentaci zlatou medailí získanou v domácím prostředí. V českém týmu se nakonec objevilo 9 olympijských vítězů a svou úlohu favorita tým skutečně plnil. Vyhrál všechny zápasy základní skupiny i všechny zápasy osmifinálové skupiny. Ten poslední proti Kanadě, kterou přehrál poměrem 6:2 (dvěma góly přispěl k výhře Josef Beránek) naladil fanoušky před čtvrtfinálovým duelem na velmi optimistickou notu.
      Americký výběr neměl být v cestě za zlatem zásadní překážkou. Však si i v zápase náš tým ve druhé třetině vybudoval dvoubrankový náskok, ale "pohoda, klídek a tabáček" se nekonaly. Američané ještě ve druhé třetině snížili, a když v té poslední zápas brankově srovnali, začala se na hokejky našich hokejistů, jak se říká, lepit nervozita. Zápas skončil remízou i po prodloužení, o osudu utkání musely rozhodnout samostatné nájezdy. Psychická výhoda byla najednou na straně soupeře, zatímco našim hráčům zůstala povinnost "musíme", která jak známo svazuje ruce. Po čtyřech penaltových sériích na obou stranách dvakrát zazvonily tyče, gól nepadl žádný. V páté sérii Američan Roach uspěl s parádní forhendovou kličkou, na kterou odpověděl český útočník pouze střelou nad bránu. Tím zlatý sen našich fanoušků i hráčů skončil. Američané si penaltové drama s úspěchem zopakovali i v souboji o 3. místo, kde takto přehráli Slovensko a po osmi letech se opět dočkali medaile. Finále mělo stejné aktéry jako před rokem a také stejného vítěze - Kanadu.

      Sezóna 2004-2005 začala velmi smutně. Reprezentační trenér Ivana Hlinka měl autonehodu, po převozu do nemocnice bohužel na její následky zemřel. Jím nominovaný tým se krátce poté účastnil Světového poháru. Evropskou skupinu tvořilo Česko, Finsko, Švédsko a Německo, po vzájemných zápasech tyto týmy utvořily čtvrtfinálové dvojice, na nás připadlo Švédsko. Česká reprezentace mu bohatě oplatila prohru ze základní skupiny a odcestovala za oceán odehrát semifinále. V něm podlehla až v prodloužení Kanadě, která uspěla i ve finále proti Finsku.
      Další událostí sezóny byla paradoxně ta, která se nestala. V říjnu nezačala NHL. Vypršela totiž platnost kolektivní smlouvy mezi majiteli klubů a hráčskou asociací a obě strany, trvaje na vzájemně si odporujících požadavcích, nebyly schopny dohodnout se na nové. Jednání se vlekla tak dlouho, že NHL nakonec v tomto ročníku neodstartovala vůbec. Hráči si našli angažmá vesměs v evropských klubech a reprezentační výběry měly rázem k dispozici borce, kteří by při normálním běhu dějin bojovali v zámoří o trofej sira Stanleyho.
      Mistrovství světa se konalo v Rakousku. Český tým zvládl základní skupinu bez ztráty hvězdičky, v osmifinálové podlehl pouze Rusku a přišlo na řadu čtvrtfinále. Osud tomu chtěl, že se nám do cesty postavil stejně jako před rokem tým Spojených států amerických. Tentokrát byl průběh zápasu přesně opačný - viz reportáž. I v semifinále se Švédskem se muselo prodlužovat, český tým v něm vsadil na útok a dobře udělal, vybojoval si finále. V něm byla naším soupeřem Kanada a odnesla si porážku 3:0, když hned v úvodu zápasu vstřelil vítězný gól Václav Prospal. Toto vítězství kromě jiného znamenalo, že Jaromír Jágr a Jiří Šlégr jsou dalšími členy pomyslného klubu hráčů se zlatým hattrickem.

      Sezóna 2005-2006 měla dva hokejové vrcholy. Nejdříve to byly zimní olympijské hry v italském Turíně. Systém hokejového turnaje byl tentokrát jiný, dalo by se říci, že se vrátil ten z roku 1994 s tím rozdílem, že poražení čtvrtfinalisté a týmy do čtvrtfinále se nekvalifikující už nyní nehrály zápasy o konečné umístění na 5. až 12. místě. Český tým zahajoval turnaj zápasem s Německem a nastoupila za něj (měřeno individuálními úspěchy hráčů v NHL) zřejmě nejhvězdnější sestava v dosavadní 15-leté historii samostatné české reprezentace. Po výhře nad Němci přišla překvapivá porážka od Švýcarů (Švýcarsko v základní skupině porazilo i Kanadu s jejími hvězdami NHL!), po ní následovala prohra s Finskem, výhra nad Itálií a základní skupinu tým uzavřel prohrou s Kanadou. Do čtvrtfinále se tak postupovalo z posledního místa a soupeřem našich hokejistů tak bylo do té doby suveréní Slovensko. Nejtěžší zápas sezóny naši hokejisté zvládli, v semifinále už ale nestačili na Švédsko, které jednoznačně postoupilo do finále. Český tým dokázal zmobilizovat síly a v souboji o bronz přehrál Rusko. Švédi se modelu z roku 1994 drželi důsledně, takže vyhráli i finále, byť jejich soupeřem bylo tentokrát Finsko.
      Mistrovství světa hostilo poprvé Lotyšsko. Český tým si v základní skupině připsal dvě remízy a jednu výhru, v osmifinálové skupině zaznamenal další dvě výhry a jednu prohru. Čtvrtfinále s Ruskem bylo velkou bitvou, která dospěla až do prodloužení. V něm vítězný gól vstřelil náš tým a postoupil do semifinále. Dalším soupeřem v play-off bylo Finsko a ani to nedokázalo českému týmu překazit postup do finále, náš tým vyhrál 3:1, vítězný gól zaznamenal kapitán David Výborný. Finále, ve které se před odjezdem příliš nevěřilo, už bylo nad síly našich hokejistů, nicméně stříbrná medaile byla nezpochybnitelným úspěchem. Zisk druhého zlata v sezóně slavilo Švédsko a do třetice druhou medaili v roce 2006 získali i Finové, nyní tedy bronzovou.

      Reprezentační sezónu 2006-2007 nemohou hokejoví fanoušci hodnotit jinak než jako dost nepovedenou. Souhrnná úspěšnost ze všech zápasů národního týmu nedosáhla ani 40 % a celkový dojem tým nevylepšil ani vystoupením na mistrovství světa. To pořádalo Rusko. Česká reprezentace potěšila vítězstvím své fanoušky pouze v zápasech základní skupiny, v tom posledním zdolala celek Spojených států amerických 4:3, autorem vítězného gólu byl Jaroslav Bednář. Ve čtvrtfinálové skupině podlehla postupně Německu, Slovensku i Kanadě, té naštěstí až v prodloužení, což na postup do čtvrtfinále stačilo. V něm náš národní tým narazil na do té doby suveréní domácí výběr, který nepřipustil překvapení a zaslouženě si vybojoval semifinále. V něm jej ale v prodloužení zaskočil tým Finska, takže vytoužený postup do finále se nekonal a ruské čekání na zlato trvající 14 let tedy pokračovalo. Ve finále šampionátu, do kterého se Finové za posledních 15 let probojovali už posedmé, ale znovu nedokázali udělat ten poslední rozhodující krůček (povedlo se jim to pouze v roce 1995) a zakončili tak turnaj ziskem stříbrné medaile. Zlato získala po třech letech znovu Kanada a bronzové medaile jako "cena útěchy" zůstanou památkou na rok 2007 ruským hokejistům.

      Sezóna 2007-2008 přinesla z hlediska historie hokeje jednu premiéru - poprvé se světový šampionát mužů konal v Kanadě. IIHF se rozhodla právě v kolébce hokeje oslavit 100-leté výročí vlastní existence. Dá se říci, že tento záměr dopadl dobře. Turnaj měl důstojnou atmosféru a z pohledu diváka došlo k jedné pozitivní změně - díky tomu, že se hrálo na úzkých kluzištích, měly zápasy zejména ve fázích přesilových her větší dynamiku, než pokud by se hrálo na hřištích "evropských" rozměrů. Česká reprezentace zahájila turnaj výhrou nad Dánskem, ve druhém zápase se utkala s Ruskem. Ve velmi pěkném zápase náš tým uhrál v normální hrací době remízu, bod navíc za výhru v prodloužení patřil Rusům. Základní skupinu Češi uzavřeli vítězstvím nad Itálií. Asi nejlepší výkon předvedl český tým v zápase se Švýcarskem, k výhře 5:0 nasměroval naše hokejisty gólem z úvodní třetiny Martin Erat. V zápase s Běloruskem, které na tomto turnaji potrápilo řadu favoritů, si náš reprezentační výběr podruhé zkusil hru v prodloužení, o vítězi se ale rozhodlo až v samostatných nájezdech, které čeští hokejisté zvládli lépe. Poslední prověrkou před čtvrtfinálovým duelem bylo utkání se Švédskem, zvítězil náš soupeř. Z důvodu úspory na cestování na trase Quebec - Halifax se oproti minulým letům čtvrtfinále nehrálo "křížem" mezi postupujícími z osmifinálových skupin, ale dvojice se vytvořily z postupujících v každé skupině. Mohlo se tak stát to, že česká reprezentace se s odstupem 48 hodin utkala znovu se Švédskem. Tentokrát už zápas vypadal z naší strany lépe, přes příznivý vývoj ale znovu přišlo prodloužení. Rozhodující trefu zaznamenali seveřané a tím pro naše hokejisty turnaj skončil. Švédové ztroskotali v semifinále i v boji o bronz, který získalo Finsko. Finále bylo skutečným vyvrcholením turnaje, na zápas Kanada - Rusko se bude ještě asi dlouho vzpomínat. Domácím hokejistům se za nadšené podpory publika podařilo dvakrát získat dvougólový náskok, ale ani to k výhře nestačilo. Rusové dokázali zápas srovnat a v nastaveném čase využít výhodu přesilové hry. Z titulu po tak mohli opět radovat po dlouhých 15 letech (viz úspěchy i neúspěchy na MS).

      Rekapitulace 2008-2009, se zaměřením na českou reprezentaci. Vrcholem, ke kterému směřovaly postupné prověrky národního týmu, bylo mistrovství světa ve Švýcarsku. Česká reprezentace měla v základní skupině tři soupeře ze severu Evropy. Dle očekávání porazila Dánsko i Norsko, s Finskem sehrála docela zajímavý zápas, který ale skončil jednogólovou porážkou. Což nebylo nic v porovnání s následujícím utkáním proti Kanadě. Soupeř nás v první třetině vyškolil v efektivitě přesilových her, obrat v utkání se nekonal a výsledek byl pro české hráče po konci střetnutí dost nelichotivý. Příležitost usmířit si hokejové fanoušky přišla hned v následujícím zápase, kdy nám byl soupeřem výběr Slovenska. Našim hokejistům se tentokrát povedlo takřka vše. Dvěma góly soupeře "načal" Jaromír Jágr a zatímco našim "vyšlo, na co sáhli", a Slováci si nedobrovolně zkusili, co to je "připadat si jako ve zlém snu". Konečný výsledek 8:0 snad asi nepotřebuje další komentář. Před play-off si ještě čeští hokejisté poradili s Běloruskem a pak už se mohli soustředit na rozhodující fázi turnaje. Soupeřem jim byli, stejně jako před rokem Švédové. Tým, který úskalími čtvrtfinálových duelů na mistrovství světa prochází úspěšně už od roku 2001, nezaváhal ani tentokrát. Čeští hokejisté alespoň v pozápasových rozhovorech zápase věcně uznali, že soupeř byl prostě lepší a že nelze prohru svádět na nedostatek toho "štěstíčka". Švédové na turnaji vyhráli ještě jednou a to v boji o bronz. Finále mělo stejné obsazení jako loni. Rusko v něm titul hokejových mistrů světa obhájilo, Kanada se musela spokojit se stříbrem.

      Reprezentační sezóna 2009-2010 měla dva vrcholy. V únoru se uskutečnily olympijské hry v kanadském Vancouveru. V české nominaci překvapivě figurovalo kromě trojice brankářů hned 8 obránců a jen 12 útočníků, chybělo i několik možná fanoušky očekávaných jmen. Proti předchozím rokům měl olympijský turnaj nový hrací model. Dvanáct týmů bylo rozděleno do tří skupin po 4 celcích, do play-off postupoval každý, ale jen 4 nejlepší přímo do čtvrtfinále, ostatních 8 muselo hrát ještě předkolo. Češi vstoupili do turnaje dobře, porazili Slovensko a potom i Lotyšsko. Posledním soupeřem v základní skupině byl favorizovaný výběr Ruska, který vyhrál, což se ale nakonec neukázalo jako velká výhoda, protože už ve čtvrtfinále mu byla soupeřem Kanada. Na český tým vyšel v předkole známý soupeř - Lotyšsko. Očekával se klidný postup, skutečnost byla poněkud jiná. Lotyši dokázali srovnat naše dvougólové vedení a vynutit si prodloužení. V něm naštěstí postupový gól vstřelil náš tým, jinak by to byla ostuda nevídaná. Ve čtvrtfinále na naše hokejisty čekali odpočatí Finové, postoupit přes ně do bojů o medaile se zdálo být ne tak úplně neřešitelným problémem. To by ovšem musel náš tým vyprodukovat nějaký gól. Bezbrankový stav po dvou třetinách na svou stranu v posledním dějství "převalili" gólem z přesilovky Finové, pojistku přidali při naší neúspěšné power-play. Konečná ve čtvrtfinále, to byl výsledek, na který si český fanoušek už pomalu zvykl. Překvapivým účastníkem semifinále se stalo Slovensko, které složilo pro turnaj tým prakticky z těch nejzkušenějších hráčů, kteří byli k dispozici. Mezi nejlepší čtyřku se dostalo na úkor Švédska. V semifinále zle zatopilo Kanadě, v boji o bronz bylo dlouho lepším týmem, leč selhalo v poslední třetině a medaile na něj nezbyla. O ten nejcennější kov si zahrála domácí Kanada a "sousedi" z USA. Američané na turnaji představili hodně mladý tým, který dokázal finálové drama přivést do prodloužení, v němž vpravdě zlatý gól docílil Kanaďan Crosby.
      V květnu se reprezentační týmy znovu setkaly na mistrovství světa v Německu. Ty nejlepší celky, s výjimkou obhájce titulu z Ruska, se představily ve značně obměněných sestavách. Konečná soupiska českého týmu obsahovala poměrně dost překvapivých jmen, takže jen samotná účast v play-off se zdála být vrcholem možností takto sestaveného výběru. Úvodní zápas proti Francii dopadl podle předpokladů, zato druhý zápas proti Norsku přinesl šokující prohru. V posledním zápase základní skupiny však tým sympaticky zabojoval a porazil Švédsko. Bohužel v zápase proti Švýcarsku výsledková "houpačka" pokračovala. A nutno poznamenat, že zatímco proti Norsku se neúspěšný výsledek dal svést na střeleckou nepřesnost našich hráčů, tak Švýcaři vyhráli jednoduše proto, že byli v utkání lepším celkem. Souhrn dosavadních výsledků znamenal, že pro jistotu postupu musí naši hokejisté v následujících zápasech získat minimálně 4 body. V utkání s Lotyšskem (po zkušenosti z olympiády) nehrozilo, že by naši hráči soupeře podcenili, předzápasové představy dokázali realizovat výhrou za tři body. V utkání proti Kanadě nutnost bodovat zůstala a bylo jen dobře, že naši hráči v dalším z klíčových zápasů předvedli sympatický výkon, za který právem získali další tři body. Úkol dostat se do play-off byl splněn, cokoliv navíc už mohlo být jen příjemným překvapením. Čtvrtfinále se stalo vítanou příležitostí oplatit Finům porážku z olympiády. Finové se poměrně brzo ujali vedení, které náš tým ale herně nijak nedeprimovalo, byť vyrovnal až v poslední třetině. Remíza po 60 minutách znamenala prodloužení, rozluštění postupové hádanky přinesly až samostatné nájezdy. Výkon brankáře Vokouna spolu s úspěchem našich exekutorů znamenal, že český celek na pátý pokus konečně zlomil "čtvrtfinálové prokletí". V semifinále nám bylo soupeřem Švédsko. Zápas to byl nesmírně těžký, zhruba od půlky zápasu náš tým marně dotahoval jednobrankovou ztrátu. Poslední možností bylo zkusit power-play. Nestává se často, že tento herní prvek vede k úspěchu, ale tentokrát "se to povedlo". Necelých osm vteřin před koncem řádné hrací doby napřáhl z mezikruží obránce Rachůnek a puk se zastavil až ve švédské brance! Neskutečná euforie na naší straně a zklamané tváře na švédské střídačce, to byl obraz zbytku utkání. Prodloužení značila hlavně oboustranná snaha neinkasovat, takže znovu přišla na řadu loterie v podobě samostatných nájezdů. Naši prokázali lepší kombinaci pevných nervů, hokejového umu a sportovního štěstí a stali se hodně nečekaným účastníkem finále. Soupeřem v něm nebyl nikdo jiný, než obhájce trofeje Rusové, kteří měli maximální chuť vyhrát šampionát potřetí za sebou. To se mimochodem jejich předchůdcům podařilo naposled začátkem osmdesátých let. Vstup do zápasu nečekaně vyšel našim hráčům, kteří už z prvního střídání získali vedení. Rusové produkovali hokej v neskutečném tempu, leč v první třetině bez střeleckého efektu. Z části i díky tomu, že když se konečně Dacjuk trefil, tak už to bylo po vypršení hrací doby. V prostřední periodě hry naši borci srdnatě bránili a využívali možností rychlých brejků do ne zcela zformované obrany soupeře. Jedna tato akce přinesla navýšení vedení, autorem gólu byl kapitán tým Tomáš Rolinek. Hodně nadějný stav po dvou třetinách bylo třeba potvrdit v poslední části hry. Sil ubývalo na obou stranách, ruské útoky už nebyly tak razantní, jako doposud, navíc naší defenzivě ulehčilo i 5 minutové vyloučení na straně soupeře. Po jeho skončení ale přišel závěrečný drtivý ruský nápor. V jednu chvíli, kdy seděli dva naši hráči na trestné lavici, soupeř odvolal brankáře, byl poměr bruslících hráčů na ledě 6:3 pro Rusko! Při ruské zteči nakonec náš gólman přece jenom jedenkrát kapituloval, nicméně výhra 2:1 byla naše a s ní i hodně nečekaný titul mistrů světa :-)



Období 2011 - 2020:

      Reprezentační sezóna 2010-2011 měla vrchol v podobě mistrovství světa, které se konalo na Slovensku. Český tým odjížděl na šampionát ve zcela odlišné roli, než tomu bylo před rokem. K obhajobě zlatých medailí se podařilo poskládat poměrně silný tým, ve kterém bylo 17 mistrů světa a z hráčů bez titulu mělo 7 bohaté zkušenosti z NHL. Náš tým prošel základní skupinou bez ztráty bodu, v kvalifikační skupině nejdříve porazil domácí Slováky, po nich Rusko a nezaváhal ani v souboji s Německem. Ve čtvrtfinále si poradil s nevyzpytatelným výběrem USA 4:0, když Jaromír Jágr zaznamenal hattrick! V semifinále měl český tým za soupeře Švédsko a tady se bohužel série našich 12 výher v řadě (budeme-li počítat i 5 výher z loňského turnaje) přerušila v nejméně vhodnou dobu - do finále postoupili hokejisté "tří korunek". Utkání o bronzové medaile s Ruskem se místo avizované opatrné hry změnilo v pěknou přestřelku. Sborná sice vyhrála první třetinu, ale naši hráči dominovali v přesné střelbě až tak, že vstřelili 7 gólů a zaslouženě zvítězili. Zatímco loňská bilance čs. týmu v počtu výher vs. proher byla 7/2 a "stačila" na zlato, za aktuálních 8/1 tým bral "jen" bronzové medaile. Dobrý jsou. Ve finále se po dlouhých 16 letech dočkali svého druhého zlata Finové a dodejme, že zaslouženě, protože gól, kterým překonal v semifinále mladík Granlund ruského gólmana, no to byla lahůdka, kterou si mohou dovolit "servírovat" fakt jenom mistři :-)

      Sezóna 2011-2012 začala strašlivou tragédií. 7. září spadlo v Rusku při startu letadlo s kompletním týmem hokejového klubu Lokomotiv Jaroslavl. Nehodu přežil jediný člověk, mezi oběťmi byli bohužel i Češi - Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Česká reprezentace si jejich památku připomínala celý rok a svými výkony zemřelým kamarádům ostudu rozhodně neudělala. Český národní tým odehrál 28 zápasů, z toho 20 vítězných, což mu přineslo mimo jiné vítězství v Euro Hockey Tour (po 14 letech!). Vrchol sezóny, tedy mistrovství světa, se tentokrát konalo ve dvou zemích současně - ve Švédsku a ve Finsku. Tato "dělba práce" nedopadla úplně nejlépe, jelikož Švédové nevzali turnaj příliš za svůj, nepochybně z důvodu, že rozhodující část play-off se nehrála u nich. Nicméně pojďme zpět na začátek turnaje. Model byl odlišný než v předchozích letech. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin po 8, kde se utkal každý s každým, nejlepší čtveřice z každé skupiny postoupila do play-off, poslední celky čekal přímý sestup. Český tým si vybojoval postupovou pozici č. 3, která mu za čtvrtfinálového soupeře určila celek č. 2 ze stejné skupiny, tedy domácí Švédsko.
      Vzájemný souboj těchto celků ve skupině vyzněl výsledkově i herně jednoznačně pro Švédy, čtvrtfinále už byla, jak se říká "jiná káva". Švédové se sice ujali vedení, ale náš tým pak třemi góly otočil skóre ve vlastní prospěch. Dvěma přesnými zásahy, které prakticky "orámovaly" druhou přestávku, Švédové vyrovnali a drama gradovalo. Rozhodující úder si pro soupeře přichystal Milan Michálek, který zhruba půl minuty před koncem v rohu útočného pásma vybojoval puk, nabruslil s ním před branku a střelou pod horní růžek rozhodl o naší výhře 4:3! Do semifinále postoupilo na úkor Kanady překvapivě i Slovensko, které bylo dalším soupeřem našeho týmu. Z českého pohledu se bohužel nejednalo o podařené utkání. Soupeř chytře využíval našich chyb, v první třetině se dostal do vedení, ve druhé naši sice srovnali, ale ve třetí skórovali pouze Slováci. Ti pak ve finále nestačili na vynikající ruskou sbornou, ale i stříbrné medaile byly pro ně vynikajícím úspěchem. Český tým, tak jako loni, musel zmobilizovat síly na závěrečný zápas o bronz, ve kterém se tentokrát utkal s Finskem. Souboj o medaili náš tým těsně vyhrál, česká účast na stupních vítězů tak trvá nepřetržitě 3 roky.

      Ohlédnutí za reprezentační sezónou 2012-2013. Jelikož na podzim z důvodu výluky NHL nezačala v řádném termínu, měli čeští fanoušci několik měsíců možnost sledovat české hráče na domácí extraligové scéně. A pochopitelně i v dresu národního týmu. I proto například 13 hráčů, kteří nastoupili do prvního reprezentačního zápasu v této sezóně, pak startovalo i na mistrovství světa! Bohužel ale světový šampionát nezastihl každého z nominovaných hráčů v top formě a tomu celkem logicky odpovídaly i výsledky. Na úvod si tým podle očekávání poradil s Běloruskem, následná prohra s domácím Švédskem se dala brát jako očekávaná, méně už ovšem další "plná ztráta" se Švýcarskem. Po dalším zápase si sice čeští hráči do tabulky už body připsali, nicméně pouze dva za výhru nad Dánskem až po samostatných nájezdech. Potřebu konečně naplno bodovat naplnili čeští hokejisté v zápase proti Slovinsku, hlavně ale díky vynikajícímu výkonu našeho brankáře a střelecké zbrklosti Slovinců. V rozhodně ne optimálním rozpoložení pak nastoupil náš tým proti Kanadě. Tentokrát už konečně předvedl hru, kterou od něj náš fanoušek očekával. K bodům to pravda nevedlo, ale výkon šel nahoru. Dá-li se to tak říct, tak forma českého týmu gradovala v zápase proti Norsku, ve kterém náš tým jednoznačně dominoval a výhrou 7:0 si zajistil postup do play-off. Dva góly vstřelil Tomáš Fleischmann. Soupeřem do čtvrtfinále bylo Švýcarsko. Po mnoho desítek let zpět byla takováto překážka byla považována za snadno zdolatelnou, ne tak v roce 2013. Švýcaři předváděli celé mistrovství kvalitní výkony, ve čtvrtfinále si s naším týmem poradili, v semifinále "udrželi na uzdě" Američany (kteří předtím vypráskali Rusy 8:3) a až ve finále se Švédskem poprvé na turnaji prohráli. Stříbrné medaile na hrudích reprezentantů země helvétského kříže budiž znamením, že počet hokejově silných zemích se rozšířil na osm. Až za tuto událost by se dal zařadit fakt, že Švédsko je po 27 letech další zemí, která dokázala získat zlaté medaile před domácím publikem.

      Ohlédnutí za sezónou 2013-2014. Prvním vrcholem sezóny byly olympijské hry v Soči, kde domácí hokejový tým a zejména jeho fanoušci doufali v to, že Rusko po 22 let znovu získá zlaté olympijské medaile. Počet účastníků (12) a systém turnaje byl stejný jako v roce 2010, tedy všechny týmy tři zápasy v základní skupině, nejlepší čtyři přímý postup do čtvrtfinále, zbylých osm do předkola play-off. Český tým k favoritům olympiády nepatřil a v průběhu turnaje potvrdil, že oprávněně. V základní skupině vyhrál pouze jednou, postupil do čtvrtfinále, kde celkem jasně nestačil na Američany. Při vzpomínce na Soči 2014 si tak náš fanoušek dost možná vybaví spíše fantastické výkony českých biatlonových závodníků (Jaroslava Soukupa, Ondřeje Moravce, Gabriely Soukalové a Veroniky Vítkové - získali 3 stříbrné a 2 bronzové medaile!) než to, jakou podívanou nabídl hokejový turnaj s vítězstvím Kanady.
Možnost reparátu pro český hokej bylo mistrovství světa v Bělorusku. Změna proti roku 2013 byla v tom, že se celý šampionát odehrál v jednom městě (Minsku) a tak ve čtvrtfinále play-off proti sobě nastoupily týmy z rozdílných základních skupin. Český tým měl pro začátek turnaje těžký los, ze tří zápasů získal stejný počet bodů, ve zbývajících čtyřech v zápasech proti "papírově" slabším soupeřům přidal dalších devět bodů, což znamenalo postup do play-off ze třetího místa. Charakteristické pro český tým na tomto turnaji byla nevyrovanost výkonů v průběhu každého zápasu a to nebyl zrovna dobrý základ pro čtvrtfinálový zápas s Američany. Klíčové utkání ale naštěstí skočilo pro Čechy dobře, výhrou 4:3. Rozhodující gól vstřelil ve druhé třetině Ondřej Němec, ale neschopnost týmu čelit závěrečnému ataku soupeře (2 góly během 13 vteřin) nedávala před závěrečnými dvěma duely mnoho optimismu. Po prohrách s Finskem a Švédskem skončil český tým bez medaile, ale celkově je nutno vystoupení hodnotit jako úspěch. Protože v současné době český seniorský hokej do nejlepší světové čtyřky nepatří, nynější 4. místě bylo vrcholem možností tohoto výběru. Zlato získalo zcela zaslouženě Rusko, které na turnaji neztratilo ani bod, Finsko má stříbro, bronz patří Švédsku.

      Sezóna 2014-2015 byla pro české hokejové fanoušky významná tím, že mistrovství světa se konalo na domácích stadionech, přesněji v Praze a Ostravě. Doposud se u nás konalo devět šampionátů, ze kterých měla naše reprezentace bilanci: 3x mistr světa, 1x stříbrná medaile, 4x bronzová medaile a naposledy v roce 2004 neúspěšné play-off a konečné 5. místo. Úvodní zápasy sezóny byly ve znamení zkoušení nových nebo méně mezinárodně "ostřílených" hráčů (ze sestavy v prvním zápase na šampionátu hráli pouze 2 hráči) a výsledkově to nebyla žádná sláva - v roce 2014 šest zápasů = samé prohry. Od února už se začalo vyhrávat, bilance v této části ročníku byla 9:1! Úspěšnost sezóny nicméně rozhodovaly zápasy "květnové" a první byl na programu hned na 1. máje. Proti Švédsku to byl hodně ostrý start se spoustou branek a pocitem, že je škoda ztratit plný bodový zisk ze zápasu, kdy se vám nedlouho před koncem podaří získat vedení. Alespoň že plný bodový zisk přišel v dalším zápase hned druhý den, což bylo před zápasem se silnou Kanadou velmi žádoucí. Dojem ze zápasu s Kanadou: jo, dá s nimi hrát jako rovný s rovným, .. ale jen chvilkama :-( Zbylí čtyři soupeři v základní skupině už byly pro diváky vesměs méně atraktivní. Dařilo se vyhrávat a ladila se forma na play-off.
Český tým postoupil ze 3. místa, ve druhé obsadili první příčku Američané, třetí místo Rusové. Mezi ně se výsledkově vtěsnali Finové, náš budoucí soupeř. Což bylo dobře. Ve vzájemném zápase ve skupině Rusko vs. USA totiž předvedly oba týmy tak dynamický hokej, že pocit z něj byl jednoznačný - těmhle dvěma se raději vyhnout! Ve čtvrtfinále se tedy proti našim hokejistům postavil "hratelnější" tým, ovšem dost možné, že stejně nás ohodnotil soupeř - Finsko. Samotné utkání bylo drama jak má být, soupeři se střídali ve vedení či se hrálo nerozhodně, o rozhodující moment se postaral Jaromír Jágr, který čtyři a půl minuty před koncem vstřelil gól, na který už soupeř nedokázal zareagovat. Konečný stav 5:3 přinesl českým fanouškům radost z postupu a pěkný emotivní zážitek. Semifinálovým soupeřem byla Kanada, která na tomto turnaji předváděla velmi přesvědčivé výkony. V zápase byla lepší a zaslouženě postoupila do finále. Druhé, dlouho bezgólové, semifinále pro sebe rozhodli v poslední "třináctiminutovce" Rusové. Zklamaní Američané byli naším soupeřem v utkání o bronz a bez větších problémů náš tým přehráli. Ve finále vygradoval výkon Kanady, Rusko smetla výsledkem 6:1 a naprosto spravedlivě získala titul světových šampionů. Čtvrté místo českého týmu je úspěch, byť pravda s poněkud hořkou příchutí. A tou je fakt, že na úplně nejleší týmy v současné době prostě nemáme a vrcholem našich možností je být "nejúspěšnější z těch ostatních".

      Reprezentační sezóna 2015-2016 měla vrchol na mistrovství světa, které pořádalo Rusko. A domácí tým byl soupeřem česká reprezentace hned na úvod turnaje. Český tým podal téměř bezchybný výkon, porazil domácí sbornou 3:0, autorem vítězného gólu byl Tomáš Kundrátek (který jako jediný odehrál všech 25 zápasů této reprezentační sezóny!). Ve zbylých šesti zápasech si náš tým se soupeři poradil čtyřikrát v základní době, jednou si připsal výhru po nájezdech a jednou ve stejné disciplíně prohrál. Náš celek základní skupinu zvládl nejlépe za posledních 5 šampionátů, obsadil v ní první místo a ve čtvrtfinále na něj vyšel tým Spojených států amerických. Vyřazovací duel začali lépe Češi, kteří se v úvodní třetině dostali do vedení, Američané ve druhé třetině vyrovnali, třetí perioda ani nastavení už gól nepřinesly. Rozhodovaly nájezdy, na jejichž konci se z postupu bohužel radoval soupeř. Zlato obhájila Kanada, která ve finále porazila Finsko, bronzové medaile na rok 2016 patřily ruským hokejistům.

      Sezóna 2016-2017 nabídla dvě vrcholné akce - Světový pohár a Mistrovství světa. Světový pohár navazuje na tradici Kanadských pohárů, ale do věhlasu "staršího bratříčka" mu schází dvě věci. Jednak exkluzivita na možnost složit kádry z opravdu nejlepších hráčů jednotlivých zemí (to se s aktuální neúčastí hráčů na nejbližší olympiádě "podařilo napravit") a pak je tu závažnější "vada na kráse" - nepravidelnost konání. Kanadský pohár se uskutečnil 5x, přičemž interval byl 3-5 let mezi dvěma turnaji. Světový pohár se konal 3x, ale pauza 8 resp. 12 let mezi jednotlivými ročníky mu poněkud ubírá na prestiži. Nicméně na podzim 2016 se Světový pohár uskutečnil a kromě tradiční šestky (Kanada, Rusko, USA, Švédsko, Česká republika, Finsko) se na něm představily i dva nestandardní týmy - Výběr Severní Ameriky hráčů do 23 let a Výběr Evropy. Všechny zápasy se uskutečnily v Torontu, týmy byly rozdělené do dvou skupin, ze kterých dva nejlepší týmy postupovaly do play-off. Hned na úvod nastoupil proti našemu týmu největší favorit - domácí Kanada, výsledkem byl bohužel pro nás "tenisový kanár". Druhý zápas proti Výběru Evropy přinesl zisk bodu za prohru v prodloužení, tříbodové vítězství v posledním utkání proti Američanům už na postup nestačilo. Výběr Evropy, který ve kterém byli např. evropští vítězové Stanley Cupu (Marián Hossa, Gáborík, Chára, Kopitar, Seidenberg), dále nejlepší hráči Německa, Rakouska, Švýcarska, Norska (Draisaitl, Vanek, Streit, Zuccarello) i zástupci Dánska (F. Nielsen) a Francie (Bellemare) postoupil přes Švédsko až do finále, ve kterém ve dvou zápasech prohrál s Kanadou, přičemž ve druhém finále ještě 3 minuty před koncem vedl!
Mistrovství světa v roce 2017 se konalo ve dvou zemích, ve Francii a Německu. Česká reprezentace byla zařazena do "pařížské" skupiny, na úvod turnaje nastoupila proti Kanadě. Nulový bodový zisk z tohoto zápasu tak nějak potvrdil očekávání odborné i laické veřejnosti, z následného utkání proti Bělorusku si naše reprezentace odnesla plný počet bodů. Po dni odpočinku přišel zápas proti Finsku, do kterého český tým nastoupil hodně nepřesvědčivě. Během prvních tří minut dostal dva góly, ve 14. minutě inkasoval potřetí a nic nenasvědčovalo tomu, že by se s tímto zápasem ještě "dalo něco udělat". Zhruba od půle utkání se čeští hokejisté začali "dostávat do hry" a 14 minut před koncem řádné hrací doby poprvé skórovali. Povzbuzeni úspěchem stupňovali tlak a v posledních třech minutách vstřelili dvě branky! Dramatický zápas skončil v samostatných nájezdech, výhru pro nás trefil Robin Hanzl! Pro české fanoušky to byl hezký emotivní moment, bohužel (což se samozřejmě dopředu těžko dalo tušit) žádný lepší už na turnaji nepřišel. Úkol postoupit mezi nejlepších osm týmů si naše reprezentace splnila třemi plnými výhrami nad výkonnostně slabšími soupeři a pokud poslední zápas ve skupině měl být generální zkouškou na play-off, tak se v něm nepříjemně ukázalo, že na postup mezi nejlepší čtyřku to asi nebude. A taky že nebylo. Čtvrtfinále proti Rusku navíc potvrdilo skutečnost, že v poslední době má česká hokejová reprezentace docela zásadní problém i jen vstřelit gól v utkání, v němž opravdu o něco jde. Náš přemožitel zakončil turnaj ziskem bronzových medailí, o zlaté medaile se rozhodovalo v samostatných nájezdech, ve kterých Švédsko pokazilo Kanadě šanci vyhrát turnaj potřetí v řadě.

      V sezóně 2017-2018 se po 20 letech uskutečnily olympijské hry na asijském kontinentu. Hokejový měl stejný počet účastníků (12) jako na v předchozích na minulých hrách (každý tým 3 zápasy v základní skupině, 4 nejlepší celky postup přímo do čtvrtfinále, zbylých 8 hrálo předkolo play-off). Proti předchozím olympijským hrám byla podstatná změna: na soupiskách chyběli hokejisté z NHL, která tentokrát svůj program nepřerušila a hráče neuvolnila. Druhou novinkou byla premiéra celku z Jižní Koree na velkém turnaji, jejich prvním soupeřem byl český tým. Výhra za tři body byla pro nás povinností, v druhém utkání proti Kanadě získali Češi dva body po výhře na samostatné nájezdy, základní skupinu uzavřeli plným bodovým ziskem a zajistili si přímou účast ve čtvrtfinále. Proti Spojeným státům americkým to bylo drama, které se rozhodovalo až v samostatných nájezdech, postup do zápasů o medaile zajistil Petr Koukal. V semifinále nám turnajový rozpis přiřkl nejtěžšího možného soupeře, což byl ruský výběr. Překvapení se nekonalo, po prohře nás čekal zápas o bronz proti Kanadě, která "utkání zklamaných" zvládla lépe. Z druhé semifinálové dvojice si postup do finále vybojovalo Německo, které pak ve finálovém mači ještě na začátku 60. minuty vedlo! Náskok neudrželo a prohrálo v prodloužení, i tak jsou ale stříbrné medaile největším úspěchem německého hokeje. Rusové získali olympijské zlato po 26 letech.
Mistrovství světa se poprvé uskutečnilo v Dánsku. Omlazený český tým předváděl docela sympatické výkony, dařily se mu zejména koncovky prodlužovaných zápasů. K nejlepšímu výkonu patřil zápas proti Rusku, kdy tým výrazně nabudil příjezd bostonských posil Krejčího a Pastrňáka. Ze třetího místa ve skupině jsme ve čtvrtfinále nastoupili proti druhému celku z druhé skupiny, což byli Američané. Rozhodující gól nám vstřelila největší hvězda amerického výběru P. Kane, období medailového půstu českého hokeje tak pokračuje. Ve finále se utkalo Švédsko a Švýcarsko, rozhodovalo se až v samostatných nájezdech, ve kterých Švédové obhájili titul světových šampionů.

      Vrcholem reprezentační sezóna 2018-2019 bylo na mistrovství světa pořádané na Slovensku. Český tým do něho vstoupil parádní výhrou nad Švédskem, ve zbývajících zápasech základní skupiny prohrál pouze s Ruskem a produkoval celkem líbivý hokej se spoustou branek. Do play-off šel jako druhý tým ze skupiny a ve čtvrtfinále si poradil s Německem, když se na výhře 5:1 dvěma góly podílel Jan Kovář. V semifinále náš tým nestačil herně ani výsledkově na Kanadu, v zápase o bronzové medaile měl proti Rusku hodně šancí, ale nedokázal dát rozdílový gól ani v řádné hrací době ani v prodloužení, bohužel pak prohrál zápas v samostatných nájezdech. Své celkově třetí zlato vybojovali Finové, kteří při absenci svých hvězd vsadili na týmové pojetí, trochu to připomínalo český triumf z roku 2010.

      Hokejová reprezentační sezóna 2019-2020 se v důsledku všeobecně známých okolností "scvrkla" na pouhých devět zápasů odehraných během tří turnajích Euro Hockey Tour. Česká reprezentace dokázala ten první (Karjala Tournament) vyhrát, klíčové k tomu bylo vítězství nad domácím Finskem 3:2, o kterém rozhodl v samostatných nájezdech Jakub Krejčík, mimochodem jeden z dvou hráčů, kteří nastoupili do všech reprezentačních zápasů v této zcela atypické sezóně. Drobná paralela by se dala najít 58 let nazpět, v tom smyslu, že i tehdy národní tým odehrál pouze přípravné zápasy, světový šampionát se z politických důvodů konal bez týmů tehdejšího východního bloku - viz ročník 1961-1962.


SUMMARY: (od sezóny 1992/93). Hlavní pozornost byla zaměřena na vystoupení české hokejové reprezentace na světových turnajích.
Při 28 pokusech vybrat nejdůležitější vyhraný zápas v sezóně (silným písmem jsou zvýrazněna vyhrané finále ;-) z toho subjektivním pohledem vyšla:

6 x výhra s Finskem (1999, 2001, 2006, 2015, 2017 a 2020),
5 x s Kanadou (1996, 1997, 2002, 2004 a 2005),
5 x s Ruskem (1995, 1998, 2003, 2010 a 2016),
4 x se Spojenými státy americkými (2007, 2011, 2014 a 2018),
2 x se Slovenskem (2000 a 2009),
2 x s Německem (1994 a 2019),
1 x s Itálií (1993),
1 x se Švýcarskem (2008),
1 x se Švédskem (2012) a
1 x s Norskem (2013).

Home page: >> Milanovo hokejové stránky <<