CZE Čtvrtfinále mistrovství světa 2005 USA 


 hráno dne    zápas  výsledek (třetiny; prodloužení - samostatné nájezdy)


 12.5.2005    Česko - USA   3:2  (0:1, 0:1, 2:0; 0:0 - 1:0)
          V roce 2005 bylo pořadatelem světového šampionátu v ledním hokeji Rakousko. Česká reprezentace hrála své zápasy ve Vídni a tak se nabízela jedinečná příležitost - vypravit se na nějaký zápas tohoto turnaje osobně! Podařilo se sehnat vstupenky na čtvrtfinálový zápas a tak jsme mohli s kamarádem vyrazit do Vídně s cílem vychutnat si zápas Česko-USA a atmosféru okolo tohoto sportovního svátku "na vlastní kůži". Stran způsobu dopravy se nakonec optimální ukázala být varianta cestovat na hranice autem a po Rakousku vlakem. Ráno v den zápasu jsme si zajistili jízdenky a po chvíli už jsme vyráželi směr České Velenice. Trasu Gmünd - Vídeň rakouské dráhy slibovaly stihnout v čase menším než 2,5 hodiny, což také splnili. Vídeň nás přivítala příjemným počasím a díky tří hodinové časové rezervě jsme měli dost klidu pustit se do posledního nevyřešeného úkolu - najít cestu na zimní stadion, kde se mač našich hokejistů měl odehrát.

          Vyzbrojeni mapou a vrozeným orientačním smyslem jsme ke Stadthalle dorazili již před druhou hodinou odpolední a po krátkém seznámení se s terénem jsme zamířili do míst, kde bylo tou dobou nejveseleji - do fanouškovského stanu. Stan byl poměrně velký zastřešený prostor, kde se podávali točené a jiné nápoje, byl vybaven velkým plátnem a zavěšenými LCD obrazovkami, kde se promítaly fragmenty z předchozích zápasů tohoto šampionátu. Osazenstvo tohoto stanu tvořil mix z fanoušků většiny účastníků tohoto turnaje, k jejichž vzájemné pospolitosti přispívala kromě individuálního množství zkonzumovaných nápojů také muzika, kterou místní DJ pouštěl z reprobeden u pódia. Samozřejmě jsme neodolali možnosti vyzkoušet, co se zde podává pro uhašení žízně. Čas, který zbýval do utkání, příjemně utekl a tak jsme se cca půl hodiny před začátkem zápasu přesunuli do haly. Měli jsme místo na straně nad "českým hokejovým studiem", prakticky přímo nad brankovou čarou. Samotná hala, kde se mistrovství světa odehrávalo, na nás neučinila ohromující dojem, dovolím si tvrdit, že v Českých Budějovicích nemají horší. Teplota uvnitř byla pro nás příjemná, tak akorát na tričko a na dres.

          Samotnému zápasu přecházel příchod rozhodčích a hráčů z kabin, lehké rozbruslení a představení hráčů úvodních sestav obou týmů divákům. Do zápasu aktivněji vstoupili čeští hokejisté, ale radost z prvního vstřeleného gólu měli fanoušci Američanů, kteří byli v hledišti v jasné menšině. V první třetině si tak čeští fanoušci gól zakřičeli leda ve spojení s tím, že ho chtějí. Nejinak tomu bylo po třetině druhé, ve které sice jednou puk doputoval do sítě (asi po doteku hokejky českého hráče), ale protože se jednalo o akci amerického celku, byl stav 0:2 a předzápasový bezbřehý optimismus českých fanoušků byl u některých méně odolných jedinců lehce narušen. Ale jako se nemá chválit či hanět dne před večerem, tak o výsledku hokejového zápasu rozhodují sice všechny třetiny, ale ta poslední zpravidla nejvíce. To se naštěstí potvrdilo i v tomto zápase, kdy v poslední třetině puky střílené z hokejek českých hráčů začali konečně trefovat cíl. Tedy nemysleme tím to, že Jiří Šlégr napálil v začátku třetiny amerického gólmana přímo do masky. Zřejmě tím ale odčaroval jeho suverenitu, neboť vzápětí vypálil od modré čáry obránce Marek Židlický a vstřelil první branku našeho týmu. Čeští hokejisté pak začali mocně finišovat s cílem vstřelit alespoň ještě jeden gól a tím si vynutit minimálně prodloužení. To se nakonec zhruba v půlce třetí třetiny podařilo, při přesilovce byl šťastným střelcem obránce Jaroslav Špaček, kterému přihrávku před poloodkrytou bránu adresoval benjamínek českého týmu útočník Aleš Hemský.

          Prodloužení se hrálo jen se čtyřmi hráči v poli na každé straně a žádná ze šancí nastavené desetiminutovky neskončila gólem. Možno říci naštěstí, protože v prodloužení byli nebezpečnější Američané, půl minuty před koncem dostali dokonce výhodu přesilové hry. Rozuzlení tedy muselo přijít až v samostatných nájezdech. Série pěti nájezdů zahájili neúspěšným pokusem Američané. Pak se za český tým rozjel nejstarší hráč našeho týmu Martin Ručinský a svoji penaltu, blafák do backhandu, proměnil! A protože už žádná další akce hokejových "nájezdníků" pukem v síti neskončila, radovali se z postupu čeští hokejisté a spolu s nimi i čeští fandové, nás samozřejmě nevyjímaje. Bylo to moc prima, děkujeme za zážitek a všem vřele doporučujeme. A třeba zase někdy příště. Češi do toho !!!


Česko - USA     3 : 2     po samostatných nájezdech

Branky a nahrávky: 42. Židlický (Výborný), 50. J. Špaček (Hemský, Prospal) - 10. Modano (E. Cole, B. Hauer), 26. Parrish (Z. Parise, B. Hauer).
Rozhodující nájezd proměnil Ručinský.

Rozhodčí: Matsuoka (Kanada) - Hämäläinen (Finsko), Karlsson (Švédsko).
Vyloučení: 8:6. Využití: 0:1.
Diváci: 7 700.

Česko: Vokoun - Šlégr, Tomáš Kaberle, Kubina, J. Špaček, Židlický, J. Fischer, František Kaberle, Hejda - Jágr, Prospal, Martin Straka - Petr Sýkora (ročník 1976), Výborný, J. Hlaváč - Radek Dvořák, Čajánek, Ručinský - Hemský, Vašíček, Varaďa. Trenéři: Vladimír Růžička, Radim Rulík, Ondřej Weissmann a Marian Jelínek.

USA: R. DiPietro - Roach, Gill, A. Miller, P. Martin, B. Hauer, Leopold, Liles - E. Cole, Modano, Knuble - Parrish, Weight, York - Gionta, Y. Stastny, Z. Parise - K. Adams, Halpern, A. Hall. Trenéři: Peter Laviolette a John Tortorella.

Home page: >> Milanovo hokejové stránky <<